První průšvih: Byl jsem na výpravě sám s dvěma vlčaty. Po výšlapu 8 km jsme došli unavení a hladoví do chaty ve které byla zima. Jeden chlapec šel štípat třísky s tím, že doma s tátou štípe. Šel jsem tedy zatím chystat klukům jídlo, když se chlapec sekl do prstu. Už se nikdy nespokojím s tvrzením, že doma s tátou štípe. Poučení: Ať se děje co se děje, je potřeba ověřit si, zda na to vůbec má, poučení a přiměřený dohled.
Druhý průšvih: Při odvětvování poraženého stromu jsem mladšímu skautovi neukázal správný a bezpečný postup a při odsekávání větve si sekeru zasekl do boty a málem si amputoval malíček na noze. Zachránila ho pevná pohorka na nohou, malíček byl jen na sešití na tři stehy. Poučení: při každém sekání správně poučím své členy oddílu a prakticky předvedu, na co si dát pozor.
Třetí průšvih: Na letním táboře bylo potřeba přidělat tyč na tepee. Bylo vedro a všichni byli nalehko oblečení (trika, kraťasy a sandále). Jeden z vedoucích se sám vydal s pilou do blízkého lesa (asi 400 m od tábora), aby našel a zpracoval spadenou souši. Obkročmo ji začal odvětvovat, když se mu sekera odrazila od větve a sekla vedoucího do nártu. Vedoucí pak došel do tábora, kde jsme mu nohu ošetřili a zavolali záchranku. Poučení: K práci se sekerou mít vhodnou obuv (nikoliv sandále), chodit ve více lidech a brát s sebou alespoň malou lékárnu.
Děkujeme všem vedoucím, kteří své příběhy sdíleli.
Komentář
Autoři případů pojmenovávají řadu důležitých pravidel pro práci se sekerou: instruktáž včetně praktické ukázky; u mladších či méně zkušených členů přímý dohled či alespoň ověření, že sekeru dostatečně ovládají; použití nejen vhodné obuvi, ale i oděvu (dlouhé nohavice); přítomnost více osob při práci a pohotovostní lékárničku. Z kontextu však vyplývají ještě další důležitá ponaučení: pravidla je třeba dodržovat za všech okolností (i když máme hlad, je nám zima, pospícháme nebo se cítíme dostatečně zkušení) a je třeba, aby je dodržovali všichni. To platí zejména pro vedoucí: pokud jeden den vyjmenují bezpečnostní pravidla, která však po zbytek tábora sami nedodržují, dávají tím jasný signál, že pravidla nejsou podstatná. Příklady táhnou, proto sami musíme jednat tak, jak chceme, aby jednali druzí.
Kromě toho je třeba zajistit dobrý technický stav nářadí (ostrá sekera je předvídatelnější a spolehlivější, na topůrku se nesmí viklat). Častým neduhem také bývá užití nesprávné velikosti nářadí (např. světlušky a vlčata se snaží pracovat s velkou štípací sekerou, na kterou ještě nemají dost síly, nebo se naopak roveři snaží rozštípnout velký špalek malou sekerkou). V oddíle má být různá velikost seker i pil a všichni táborníci potřebují vědět, která velikost je pro ně vhodná.
Nácvik práce s táborovým nářadím je vhodné zařadit do programu schůzek či výprav ještě před táborem. Ušetří nám to na táboře drahocenný čas a současně zajistíme, že už během stavby budou všichni na práci s nářadím připraveni. Práce s nářadím během schůzky je současně dobrou příležitostí ke kontrole technického stavu nářadí v dostatečném předstihu, kdy ještě máme možnost nářadí opravit.
Komentář lékaře
Při ošetření seknutí sekerou je vždy třeba myslet na to, že mohlo dojít k poranění důležitých struktur jako jsou nervy a šlachy (hrozí ztráta hybnosti) nebo kost (hrozí zánět kosti - osteomyelitida, která se velmi těžko léčí a mívá dlouhodobé následky). Pokud váháme, zda by mělo být seknutí již ošetřeno na chirurgii, je lepší vyrazit i s menším poraněním. Lékařské ošetření vždy vyžaduje větší a hluboká rána, porucha hybnosti, ztráta citlivosti či brnění, výrazná bolestivost.
Zpracoval Jaroslav Petřík - Australan s využitím průšvihů sdílených na prusvihy.skaut.cz a s konzultací Jakuba Jasaně - Rogala a Kristýny Koutenské - Vilíka. Sdílej i ty svá ponaučení!
